Poesie

(...) Cit pro podprahový neklid, křivolakost a "krabatost" jazykových významů vede básnířku k mnoha výrazovým odstínům, které zároveň nenarušují sevřenou a jednotnou poetiku. Nádvorníková dokáže využít silných konkrétních počitků, přitom zůstane sytě imaginativní: "nocí se krkolomně hrne hnůj." Dovede si hrát se slovy a s abstraktnem, "hrátky" jsou však protínány ostrými intimními záchvěvy životního poznání, jež nelze jen tak obejít. (...) Nádvorníkové poezie je v každém okamžiku podvratná, vydává se riziku, pronásleduje nesamozřejmost. Je z podstaty, svým založením a smyslem zneklidňující. Kniha poesie přináší celek zcela originálního, jiskrného, subtilního, přitom nepoddajného básnického svědectví.